fbpx
Vyberte stránku

Můj příběh

Jmenuji se Adéla Magda Lančová.

Dulou jsem nechtěla být od dětství, vlastně jsem dlouho nevěděla, co to je… ale ve chvíli, kdy jsem to zjistila, jsem neváhala ani chvíli….

Když jsem čekala své první dítě, bylo mi 23 let. Ano na dnešní dobu jsem byla „mladá maminka“.

Možná právě i moje mládí zapříčinilo to, že jsem nic moc neřešila, ale jistě jsem věděla, že přeci normálně porodím… Kamarádky mi řekly o předporoním kurzu, do kterého jsme se s přítelem přihlásili. Informačně byl skvělý. A já se ujistila, že porodit dítě je normální a přirozené. ALE! Také jsem se dozvěděla, že přístup v českých porodnicích moc nepodporuje ženu v přirozeném porodu a v tom, co je normální…a já přeci chtěla porodit normálně. Z kurzu jsem si mimo praktické informace odnesla pocit, že na spoustu věcí v porodnici „mám právo“ a že můžu tato svá práva uplatňovat. Říkala jsem si: „Tak fajn, prostě si to tam uhájím.“ A to byla moje největší chyba. Do porodnice jsem šla s tím, že je to poměrně nepřátelské prostředí, které nepodporuje přirozený, normální porod. Ale to jsem ještě tehdy nevěděla, že na porodním sále se má jen a pouze rodit a ne „bojovat za svá práva“. Dohromady to nejde! Naštěstí moje dcera se na svět hooodně těšila a narodila se velmi rychle. Po krásných dvou hodinách na sále mi ji ovšem odvezli pryč. Nevěděla jsem kam a proč. Říkali, že mi jí kdykoliv přivezou, ale když jsem si o ní řekla, tak nepřivezli. Byla to nejsmutnější noc mého života. Moje právě narozené dítě bylo někde a já nevěděla kde. 

Rozhodla jsem se, že chci podporovat ženy v tom, aby na sále nebojovaly, ale věděly co je čeká a dobře se připravily

Postupy v porodnicích stále nejsou ideální, ale to není „můj boj“.  Dobře připravená žena s dobře připraveným doprovodem porodí krásně kdekoliv! To už dneska vím.

Důležité je řešit sebe a nikoliv okolí

Ano, svou pozornost jsem tehdy věnovala něčemu, co nemůžu ovlivnit. Dnes už vím, že jsem se měla soustředit na zcela jiné věci. Řešila jsem, jaký bude v porodnici personál, ale to neovlivním. Jediné co mohu ovlivnit je to, jak budu připravená já sama…

V roce 2010 na mne vykouknul roční kurz pro duly. Bez zaváhání jsem odeslala přihlášku a věděla, že tam je moje místo.

 

A

Naučila jsem se podporovat ženy i muže u porodu jejich miminka

A

Poznala jsem porodnice a začala trochu rozumět tomu, proč se tam některé věci dějí, tak jak se dějí

A

Pochopila jsem, že základ je dobře připravená žena (a její partner)

Co u porodů našich dětí dělal můj partner?

N

Nestresoval

To bylo k nezaplacení!

N

Povzbuzoval mne

To mi dodávalo sílu

N

Komunikoval s personálem

Uff, soustředit se na otázky pro mne bylo těžké 🙂

Nejprve jsem si myslela, že takto „fungují“ všichni muži u porodu.

Ovšem ve své dulí praxi jsem rychle zjistila, že ne. Většina mužů je ve větším stresu než rodící žena. Pro mne z toho vyplynulo, že je hrozně důležité pracovat také s muži, protože nervozita je něco, co se přenáší až příliš lehce.

 

A co mě ještě baví kromě mojí práce?

A co mě ještě baví kromě mojí práce?

 

 

Kromě mých tří děti, kterým ráda věnuji svůj čas je toho ještě spousta co mám ráda.

Strašně ráda hraju volejbal, ale také karty. Mám ráda procházky ve volné krajině i jen tak pozvolné procházení po galeriích a výstavách. Vlastně bych potřebovala, aby den měl alespoň 48 hodin…ale to známe asi všichni 🙂 

Od začátku jsem věděl, že tam chci být. Poprvé jsem tam byl úplně bez přípravy, takže to bylo hodně nervózní. Podruhý už to tak nechtěla ani moje žena ani já. Připravoval jsem se dost dopředu a díky tomu jsem byl úplně v klidu a celý to bylo skvělý. Nikdy mě nenapdalo, že je možný si porod užít. I teď mi připadá, že to zní vlastně trochu úchylně, ale nic úchylnýho v tom nebylo…a bylo to skvělý.

Roman P.

Původně jsem chtěla, aby šla Adéla k porodu s námi, aby měl manžel možnost k porodu třeba nejít, když to nebude v tu chvíli cítit. Bohužel to nouzový stav neumožňoval, tak bylo potřeba připravit manžela. Nejprve z toho byl hodně nervózní, ale díky Adéle a její přípravě pochopil, jak porod funguje a hrozně se uklidnil. Začal se sám na porod těšit a u porodu byl naprosto nejlepší.

Linda K.

Porod není lehký, ale právě proto může být velmi posilující.

Proč jsem připravila online kurz Půjdu k porodu!?

 

Dovedete si představit, že byste se rozhodl pro výpravu na Mount Everest a vzal si s sebou někoho, kdo má ještě méně zkušeností s horolezectvím než vy? K čemu by vám tam pak asi takový „parťák“ byl? V lepším případě k ničemu v horším případě na obtíž. Proto, abyste nebyli pouze parťákem na obtíž, ale zkušeným šerpou, jsem pro vás připravila online kurz Půjdu k porodu!
Je pro všechny muže, kteří touží být skvělým, opravdovým tátou hned od začátku. Pro vás všechny, kteří nechcete u porodu jen bezradně stát.